Kačenka je v zemi a já si jí o víkendu obrečela. Nějak se mi vrátil její pohled,jak je zasunutá pod drátěnou židlí,nemůže se hýbat a jen se dívá zapadlýma očima. Udělala jsem si na verandě pelech,navlíkla manželovu obrovskou péřovku a Káču přetáhla na měkké a teplé. Podebrala jsem jí pod předníma a nadzdvihla jí za hrudník. Seděla jsem pak do půl desáté večer na verandě,Káči hlavu na klíně a vyprávěla jí o dobách,kdy byla štěnětem,kdy jsme byly ještě spolu, připomínala staré příhody. Ležela,jen občas zdvihla hlavu. Řekla jsem jí,že tady čekáme na veterináře,aby jí uspal a ukončil trápení. Po deváté přijel, dal jí nejdřív injekci do zadku,narkózu, po chvilce jí prohmatal. Mluvil o tom,že ten nádor je strašlivý,že nehledá žílu,aby jí holil tlapu,trápil, takhle jí uspí,mohla by se z tohoto stavu ještě normálně vzbudit. Po chvíli jí dloubnul do očí,to bylo pro mně hodně nepříjemné,takové hrubé. Pak jí vytáhl jazyk, božínku jak dětskou frkačku. Stále spala,ani se mi na klíně nehnula. Pak jí stetoskopem našel srdíčko, to už mněl v ruce velikou injekci a píchnul jí to do srdce. Na druhý pokus. Dvakrát se nadechla,byly to takové smutné vzdechy,ještě jí chvíli srdíčko bouchalo,pak se mi propadla do klína a a a už se neprobudila. Seděly jsme tam ještě dlouho spolu.Vyndala jsem pak z auta deku,velikou,modrou,přendali Káču do deky,zavázali uzle u hlavy a zadních,přikryli jí ještě prostěradlem. Bylo zvláštní,jak k ní Red potom,když veterinář odešel,čichal. On jí  nejdřív čichal k nosu.  Tak jako překvapeně. Odjela jsem v noci na Slapy. Na seminář. Tam to na mně teprve dolehlo. Vybrečela jsem si oči,že ráno nezbyla v boileru žádná voda,jak jsem se snažila pod sprchou ze sebe udělat člověka z opuchlé bubliny. Už je trochu dobře. Jen na to nesmím myslet.

  Tak to je poslední psaníčko o Kačence.

Leží na zahradě vedle vlčáka Rexe, dám nad ní JINAN-Gynko,zatím má na hrobečku chryzantému.Rex má smrček.

Měla bych napsat nějaký pozdrav na konec,ale nic mně nenapadá,mám smutek,tak jen pa.